KITING
Kořeny kiteboardingu sahají až do starověké Číny, kde lidé využívali draky k pohybu po vodě i souši. Významným mezníkem ve vývoji využití tažné síly draka byl rok 1903, kdy Samuel Franklin Cody přeplul La Manche pomocí systému velkých draků táhnoucích člun, čímž demonstroval praktické možnosti této technologie. Moderní kiteboarding se však začal formovat až na konci 70.let 20. století, zejména díky bratrům Bruno Legaignoux a Dominique Legaignoux (FR), kteří vyvinuli nafukovací kite umožňující restart z vody. V 90. letech se sport rychle rozšířil a následně po dalším destiletí se stal globálním fenoménem.
Snowkiting vychází ze stejných principů využití větru, které se historicky objevovaly jak v severní Asii, tak v severní Evropě při pohybu po sněhu a ledu. Jeho moderní podoba se začala rozvíjet zejména díky vynálezům nových materiálů a znalostmi z aerodynamiky, v 90. letech, kdy pokročilejší technologie kitů umožnila bezpečné a efektivní použití i v zimních podmínkách. Snowkiting kombinuje prvky lyžování nebo snowboardingu s tahem draka a umožňuje pohyb i v rovinatém terénu či do kopce, což z něj činí specifickou a rychle se rozvíjející disciplínu zejména v horských a severských oblastech.
Z hlediska postavení ve sportech zůstává snowkiting zatím spíše menšinovou, ale rychle rostoucí disciplínou. Není součástí olympijských her, ale jeho příbuzná letní varianta, kitesurfing (formálně kiteboarding), se již na olympiádu dostala, což zvyšuje i zájem o zimní variantu. Snowkiting těží z trendu individuálních a „adventure“ sportů, kde hraje roli svoboda pohybu, kontakt s přírodou a technická dovednost. Díky tomu si buduje pevné místo zejména mezi outdoorovými a extrémními sporty a jeho význam pravděpodobně poroste s dalším technologickým vývojem vybavení i rostoucí popularitou větrných sportů obecně.
